Cestování s Kateřinou - Díl 1.


Mariánské Lázně - na podzim ne až tak zelené město uprostřed Slavkovského lesa


Vítám Vás u svého prvního příspěvku do blogu „Cestování s Kateřinou“.


V půlce listopadu jsem vyrazila s kamarádkou Lucií na wellness víkend do Mariánských Lázní. Občas je totiž potřeba si odpočinout od práce, povinností, dětí i manžela.


Z Prahy to mám do Mariánek autem podle map.cz zhruba dvě hodiny jízdy. Lucii bych nabrala kousek od Hořovic, kde bydlí. Vlak je ale mnohem prozaičtější dopravní prostředek a navíc se dá otevřít prosecco a začít relaxovat už v kupéčku, takže jsme jely vlakem. Nějak mi ale nedošlo, že se v pátek odpo z Prahy do různých koutů naší zemičky vrací studenti a tak jsem se musela už na hlaváku 2x přesouvat ze mnou vybraného kupé ....


Nevadí, Lucie nakonec přistoupila a prosecco jsme dopily v uličce.


    

 

V Plzni přestup na další vlak, ve kterym mi Lucie věnovala krásný modrý třpytivý lak na nehty, a tak jsem si ty nehty začala hned lakovat. Všichni mají stejně nasazený roušky a respirátory, takže koho by to mohlo obtěžovat....? Průvodčího! Byl mladej a vtipnej a doslova prohlásil: "Holky, co si to tady patláte?" Výbuch smíchu, debata o laku (Avon? Tak ten vám fakt nevydrží) o gender stereotypech, o typech pohlaví a dalších různých typech/tipech. Tip na výlet v Mariánkách nepad ani jeden.


Konečně v Mariánkách! Úprk na toalety, kde jsme potkaly skupinku podobně naladěných paniček, se kterýma jsme se samozřejmě hned dohodly, že se večer sejdem v hospodě. Kde? Na rohu u křižovatky, podle mapy to určitě najdem.


Cesta pěšky do hotelu byla veselá a na ní jsme dostaly konečně tip, co s volným pátečním večerem. „Holky, jediný místo, kde se dá tančit a kam choděj mladý, je Dyleň.“ Tak jo, díík!


Bydlely jsme ve Spa Hotelu Děvín, check-in se poved a pokojík taky. Župánky i pantoflíčky jsme shodily z postelí a pohodlně se rozvalily, napsaly domu, že jsme celé živé a zdravé, a že jdem na večeři a pak na pivo, a pak se uvidí a dobrou, kdybychom se už neozvaly.


 

    

 

Druhý den ráno to bylo náročný. Nějak se nám samozřejmě večer povedlo splnit všechno, co jsme si naplánovaly.


Procedury, na který jsme se tak těšily, nám najednou připadaly jako temnej blok ve dni, kterej jsme mohly docela v klidu komplet prospat. Ale nakonec to bylo vlastně příjemný. První byla vířivka, kde jsme se nasmály, protože se nám bublinkama třásly všechny nezpevněný části těla. Pak následovala oxygenoterapie – dýchání kyslíku v takový příjemný relaxační místnůstce s tichou pomalou hudbou a ztlumeným světlem.. Takže jsme tam obě po těch dvaceti minutách skoro vytuhly. A poslední půlhodinová masáž. Mohly jsme si vybrat, kterou část těla si necháme namasírovat, Lucie šla do zad a já do nohou. To bylo teda moooc příjemný.


A pak už byl konečně čas na spánek. Hehe, takhle pěkně si odpoledne střihnout dvouhodinovej šlofík se nám povedlo naposled s dětma, když byly úplně malý a ještě chodily pravidelně spát po o.


    


Celé odpočaté a vyspinkané jsme pak vyrazily na večeři a abychom si Mariánky jó užily, ještě i do bazénu, do kterého jsme v hotelu dostaly dvouhodinový poukaz. Bazén je kousek pod hotelem a přišly jsme do něj trochu pozdě, tak se to paní pokladní nezdálo, že máme možnost plavat dvě hodiny a že přicházíme hodinu a kus před zavíračkou. Co si ale budem povídat, plavat jsme úplně nepotřebovaly, tobogán nám zavřeli před nosem a v malym bazénku se taky hodiny vyhřívat nemusíme. Takže nakonec jsme strávily skoro celej čas ve vířivce, kde jsme se potkali s rodákem z Lázní a popovídali jsme o životě tam, jak lidi jezdí pracovat do Německa, co tam dělaj, a jak tam vydělávaj o hodně víc než tady.


Po bazénu jsme šly na jedno nevinný pivo do hospody na křižovatce, kde jsme se den předem potkaly s dámama z nádražních záchodků. Tentokrát jsme byly u stolu samy dvě, nebyly jsme tak hlasitý a tak nás pan hospodskej pochválil. Hlavně jsme ani nechtěly moc divočet, protože nás zítra čekal odjezd dom, ve vlaku fakt nepotřebujeme, aby nám bylo zle, a taky jsme ještě dopo po check-outu chtěly stihnout park miniatur, který je v kopci nad Mariánkama. Vlastně jsme si celý to objevování města nechaly na poslední den, na neděli.


V neděli dopo, po odhlášení z hotelu, kde jsme platily za největší „smíšky“, jak nám řekly milé paní pokojské, jsme konečně vyrazily do města. Na kolonádu na ochutnávku pramenů, brr, nechci nikomu kazit těšení, ale nám to teda moc nejelo. Další tradice lázní, oplatky, byla o poznání lepší. Na kolonádě vám je i ohřejou a to si fakt dopřejte, když už tam budete, doporučuju! Pár fotek tady a tam a pak, abychom stihly vlak, taxíkem nahoru nad Mariánky do parku Boheminium. Taxikář David byl moc milej a tak jsme si s nim předdomluvily i cestu zpátky na nádraží.


    


Park miniatur je teda pecka! Taky můžu vřele doporučit, moc se nám tam líbilo a hádaly jsme, co je která stavba zač, ještě než jsme tam došly a mohly si to přečíst na štítku. Kolikrát jsme byly fakt mimo, ale kolikrát jsme se i trefily a měly z toho úplně opravdickou téměř dětskou radost. I pro děti je tam fajn vyžití, mají tam farmičku s poníkama a hřiště a stánek s občerstvením.
David nás pak hodil na nádraží a stihly jsme krásně vlak zpátky dom.


Mariánky se nám líbily, užily jsme si je pěkně po kamarádsku, žádnej stresík, pohodička, sklenička.


Autor článku:

Kateřina Čmoková