Cestování s Kateřinou - Díl 3.



Třeboň – kouzelná jihočeská perla plná turistů


Ve třetím příspěvku do cestovatelského blogu se v aktuálním únorovém nečasu vrátíme pěkně zpátky do tepla, do léta, do července, kdy sluníčko pálilo a kdy jsem vyrazila s kamarádkou Teckou na wellness víkend do jihočeské Třeboně.


Tenhle víkend jsme si doma obě pečlivě naplánovaly, jídla navařily, oblečení připravily, hlídání dětí tatínky zařídily a tak jsme mohly s čistým svědomím v pátek odpo sednout do auta a svištět. No, svištět. Auto jsem brala já a to jsme měli ještě naší starou Raketu, který jsme Raketa říkali samozřejmě jenom proto, že to žádná raketa nebyla a tak co jinýho si dělat z auta, který nejede, než legraci.


Klimatizaci ale měla, to pozor! A když se v takovymhle autě zapne klimatizace, výkon motoru se znatelně sníží. Nevadí, se střídavě vychlazeným autem jsme do Třeboně nakonec úspěšně dorazily.


Než jsme se ve městečku zorientovaly a našly hotel, projely jsme krásně náměstí i malebné uličky přes všechny zákazy vjezdu a pěší zóny, na tohle byla Raketa zase super, že se nám v ní dost odpouštělo.


Byly jsme ubytované ve Zlaté Hvězdě přímo na náměstí. Hotýlek je to příjemný, paní recepční milá a pokoj naštěstí orientovaný do dvora, kde tolik nepražilo to nemilosrdné červencové slunce. Procedury, rašelinovou koupel a masáž, které byly součástí balíčku, jsme dostaly hned při příjezdu rozepsané na další den odpoledne.


    


Takže co budeme podnikat? V Třeboni? No samozřejmě nejdřív mrknout na rybník Svět, kdyby se náhodou stalo, že se tam v průběhu víkendového pobytu z různých důvodů už nedostanem. Rybník je to teda ohromnej, zdaleka není vidět na druhou stranu, za to je pěkně slyšet, jak se na výletní lodi hlasitě baví živou hudbou skupiny turistů.


Neměly jsme ambice rybník obcházet nebo u něj trávit nějak víc času, tak jsme se vydaly do města. Ach. Třeboň je jednoduše kouzelná. Všechny ty roztomilý uzounký uličky, ze kterých na vás dýchá historie, všude krásně vyzdobený okna muškátama, načančaný hotely a restaurace a jejich předzahrádky, který úplně vybízejí k posezení. My jsme si k posezení vybraly jednu na třeboňské turistické poměry možná trochu alternativnější terasu hospůdky 3iSTRO, která byla ale pořád obsazená! A nikam jinam jsme fakt nechtěly. Takže jsme docela komicky kroužily městem, nezdá se, ale centrum je fakt malinký, a když jsme naše vyhlídnuté 3iSTRO míjely už potřetí během čtvrt hodiny, zrovna se někdo zvedal. To byla naše chvíle. Děsně nenápadně jsme počkaly, až se místo uvolní a pak už bylo jenom naše a bylo jasný, že my se odsud jen tak nehnem.


Pivo Březí koza, který tu točej, je luxusní, stejně tak jako kapří hranolky servírovaný se salátkem coleslaw. Tohle místo doporučuju.


    


Nějak se stalo, že už byla docela noc, a tak jsme zkusily prozkoumat i další podniky. Dokonce se nám povedlo dostat se i do tajemného baru „U Čerta“, kde jsme si s místňáky docela příjemně popovídaly nejen o návalu turistů a cykloturistů ve městě před koronou, ale i o jejich žalostném nedostatku a s tím spojeném nedostatku pracovních příležitostí v době koronové.


Po sobotní snídani v hotelu pokračovala naše prohlídka Třeboně ve stejně lenivě odpočinkovém tempu letního dne jako v pátek.


V "našem" Bistru jsme stihly kapří hranolky a pár piv, a abychom mohly říct, že jsme v Třeboni viděly i něco jinýho než hotel, náměstí a hospodu, vydaly jsme se na zámek. Blízkost zámku, který je prakticky v centru města, je hlavně pro nás odpočívající matky se skleničkou v ruce, k nezaplacení. V zámecké pokladně byla moc fajn slečna, která nás dokázala obě dvě mistrně vecpat na prohlídku, kde zbývalo už jenom jedno jediné volné místo.


Vyfasovaly jsme klasicky ošoupané zámecké pantofle, se kterýma se při prohlídkách leští podlaha a mohlo se vyrazit. Na zámku byl příjemný chládek, naše slečna průvodkyně byla krásně nadšená a celá prohlídka se povedla. Zámek je obrovský komplex skvěle udržovaných historických budov a jejich nádvoří s různými kašnami, zákoutími a teráskami, a tak se společně se zámeckým parkem stává v létě oblíbeným turistickým cílem.


    


Ze zámku pak ale úprk rychle do hotelu, kde na nás už čekalo předem naplánované wellness. První procedurou byla rašelinová koupel. Do vířivé vany plné horké vody nám byla nalita sklenička rašeliny, voda se zbarvila pěkně do hněda a dvacet minut jsme v rašelinovém odvaru lehce klimbaly. Potom následovala masáž. Masáž potěší vždycky, obě jsme si vybraly masáž zad a jenom jsme si vedle sebe spokojeně pochrochtávaly.


Celé vywellnesované a odpočaté jsme mohly vyrazit na další procházky městem. Tentokrát jsme se vydaly k pivovaru, kde bylo příjemné posezení, které jsme na chvíli využily a pak už jsme zas pokračovaly městem dál. Skončily jsme na náměstí v restauraci hotelu Bílý koníček, protože se z čista jasna strhla taková bouřka, že jsme ani moc nepřemýšlely, kam zapadnout, hlavně někam zapadnout. I tady jsme zkusily kapří hranolky, ale teda tak dobré, jako v našem Bistru je fakt neměli. Nicméně pořád pršelo, tak jsme ještě chvíli poseděly, a až když pršet přestalo, pěkně večerně osvětleným městem jsme se odebraly zpátky do hotelu, abychom načerpaly síly na nedělní návrat domů.


    


V neděli jsme si daly v hotelu pořádnou snídani a po odhlášení jsme si na parkovišti pod rybníkem vyzvedly Raketu, kde bylo asi tisíc stupňů. Takže jsme až po řádném vyvětrání dokázaly vyrazit na cestu domů.


V Třeboni se nám na lenivém letním relaxačním víkendu dost líbilo, rády vyrazíme zas.



Autor článku:

Kateřina Čmoková