Cestování s Kateřinou - Díl 4.



Ctěnice - pár nocí na zámku v Praze


O jarních prázdninách, které na nás Pražáky letos vyšly až na polovinu března, jsme už neměli ambice jet na hory. Něco podniknout jsme ale samozřejmě chtěli, když už máme to volno a můžem někam vyrazit. Volba padla na pár nocí v Pytloun Zámeckém Hotelu Ctěnice kousek za Prahou.


Domluvila jsem se kamarádkou, která má ročního synka, jestli si náhodou nechce vyrazit s námi. A protože je na mateřské a tím pádem má volna na rozdávání, souhlasila a jelo se.


Jí to do Ctěnic trvalo z Příbrami o poznání dýl než nám z Kyjí. Byli jsme tam za 16 minut. Panečku, to jedem ale daleko, komentovali to kluci ze zadních sedaček. Měli kliku, že jsme jeli „tak daleko“, protože když si v autě vzpomněli, že doma zapomněli plyšáky, bez kterých samozřejmě nemůžou spát, mohla jsem to v klidu otočit a pro plyšáky se vrátit.


    


Já s taškou a kluci s plyšákama v rukou jsme se s kamarádkou Májou setkali před hotelem v domluvený čas a šli jsme se ubytovat. Moderní online check-in jsme zvládli levou zadní a ochotný pan provozní nám ukázal, jak na zámku pokoje nastavit kód k otvírání dveří, klíče netřeba. Skákání z parapetu okna do ustlané manželské postele tedy už nic nebránilo. Prázdniny.


Areál ctěnického zámku je kouzelný. Ten jsme šli samozřejmě taky hned prozkoumat. Nejenom že je hned za hotelem parádní dětské hřiště, které my jsme vzhledem ke složení naší skupiny ocenili, je v areálu taky pěkný velký park, impozantní kostel a jezdecká škola. K naší smůle pořádané výstavy v prostorách areálu nebyly zrovna otevřeny v ty dny, kdy my jsme tam byli. Škoda velká, protože to byl zrovna Pat a Mat a ty kluky (a nejenom je) dost baví a potom taky stálá expozice starých železničních modelů Prahy.


    


Večer jsme na hřišti potkali skupinku, dnes už řekněme, ve standardním složení – babička, dvě tři dospělé ženy a tucet dětí. Ukrajinci, kteří uprchli před válkou. Dala jsem se s nimi do řeči a nic moc hezkého na poslech to nebylo. Byli vděční, že mohli zůstat pár dnů v hotelu a pak už si ale museli hledat ubytování jinde. Každá pomoc se cení.


Když jsme večer s Májou uložily děti, šikovně jsme se naskládaly do „předsíně“ našeho pokoje a otevřely si prosecco. Ach. A protože s dětma se nedá jet na wellness relax odpočinkový pobyt, zařídily jsme se po svém. Mája vytáhla jednorázové masky na obličej a ten pravý wellness mohl začít.


    


Ráno bylo po večerním dýchánku trochu náročnější, ale parádní snídaně pomohla a mohli jsme se spakovat a vyrazit na výlet. Popravdě úplně nebylo moc kam, když byly expozice zavřené, a tak jsme se šli projít přes zámecký park do parku městské části Vinoř a pak do hospody na oběd. Vybrali jsme tematickou pirátskou, aby tam kluci vydrželi a načerpali síly na zpáteční cestu.


    


Cestou zpátky jsme víc prozkoumali zámecký areál, objevili rozlehlé zámecké zahradnictví a obdivovali plnokrevníky jezdecké školy pofuňující za ohradou.


Druhá večeře byla na přání a tak jsme si vybrali boloně, povedly se, mňam. Co kluci po večeři vždycky hodně ocenili, byl moučník. Luxusní ovocná a krémově vanilková zmrzlinka.


V zámeckém hotelu ve Ctěnicích se nám líbilo, i když jsme tam strávili jenom pár dnů a ještě ke všemu jsme nevychytali otevřené výstavy. Dýchá tam na vás z těch prostor totiž taková všudypřítomná laskavá historická atmosféra a je tam útulno. 



Autor článku:

Kateřina Čmoková